Objednat tohle číslo PŘEDPLATNÉ Archiv vydání E-verze časopisůAsi se budu opakovat, nicméně leden a únor patří mezi mé nejméně oblíbené měsíce v roce. Je spousta lidí, kteří mají zimu rádi. A pak jsou tací, kteří se ji snaží nějak přečkat, nejraději někde zachumlaní pod peřinou se svařákem v ruce. Letos ale pořádná zima zůstala v ledničce, všude víří viry, a tak místo svařáku zapíjím acylpyrin horkým čajem a zbytečně medituji nad smyslem těchto dvou měsíců…
Po svátcích jako kdyby se čas zpomalil… Radost z dárků a obdarovávání vzplála, vybuchla a zhasla jako novoroční ohňostroj. Zůstaly jen mžitky před očima. Leden se vleče jako girlandy utržené ze zapomenuté vánoční výzdoby pyšného obchoďáku. Únor je sice krátký, ale bez zásadního středobodu – tedy pokud zrovna nepatříte mezi ctitele Valentýna, kterému se v našem časopise snažíme tak nějak vyhýbat. Tančit neumím, tudíž neplesám a lidi převlečení za jiné lidi (předměty či zvířata – nedávno mi jedna známá tvrdila, že obvykle chodí na maškarní v převleku za moučného červa!) mě děsí. Lyžovat sice umím, ale nebaví mě stát fronty na lanovku, kde se vám dřív než spuštění z kopce spustí rýma… Tudíž jedinou smysluplnou činností se mi jeví práce na novém HOME, v němž jsme se rozhodli vyrobit si zimu podle vlastního gusta.
Letošní první HOME by tedy měl vonět jehličím (str. 116) a pryskyřicí (str. 40, 84, 90, 94). Barvou čísla je bílá, čímž jsme se vypořádali s nedostatkem sněhu (str. 20–31). Dalším leitmotivem je zdravé bydlení – náš pokus čelit nejen chřipkové epidemii (str. 44 a 60). No a valentýnské párování nahrazujeme návštěvou ve dvou bytech, které vznikly zásnubami dvou menších – jeden se pak rozrostl do šířky (str. 24) a druhý do výšky (str. 58).
A hlavně – už se těšíme na březen!
Příjemné čtení
Matej Šišolák
