Objednat toto číslo Předplatné Archiv vydání E-verze časopisůByl horký zimní den a slunce se opíralo do bělostných zdí vily s obrovskými průhledy rámujícími probouzející se přírodu i stíny zbarvená zákoutí architektury. Ne, nebyla jsem ve Španělsku, ani v Portugalsku. Ale ve Staré Roli, jedné z městských čtvrtí Karlových Var. Dům nazvaný Ummagumma podle alba skupiny Pink Floyd z roku 1969, na jehož přebalu je do nekonečna se zrcadlící interiér, byl inspirací k Escherovským hrátkám s vizuálními klamy a průhledy architektů z ateliéru A69. Takový dům mohl vyrůst díky důvěře mezi klientem a architektem, která se tak často nevidí.
Mimořádná architektura vzniká i v dalších městech (a o některé takové si můžete přečíst i v tomto čísle), na druhou stranu se potenciál míst, která dnes mají silný (a často deklamovaný) genius loci, také ničí. Mám na mysli demolice industriálních staveb, které kdysi hrály důležitou roli v místě, kde stály, a dodnes jsou jedním z orientačních bodů, které utvářejí charakter místa.
Jak říká architekt Josef Smutný, „Industriální objekty mají výhodu, mimo to, že jsou většinou krásné, díky jejich mohutnosti a konstrukcím jsou snadno využitelné pro nové záměry.“ To vlastníci pozemků, kde takové stavby stojí, vědí, ale tuší, že by se jim to prodražilo. Je lepší zbourat je a postavit nové, leckdy bohužel i banální.
Kateřina Kotalová
Byznys
■ Kauza: Bourání industriálního dědictví
■ Anketa: Co s industriálním dědictvím?
■ Analýza: development: Vliv architektury na prodejnost rezidenčních projektů
■ Analýza: nájemní bydlení: Bydlení v nájmu se stává poměrně drahým
■ Analýza: rozhovor: Nájemní bydlení je návrat ke zdravému rozumu
