Nic nového pod sluncem. Bydlení je v Česku dlouhé roky žhavé a zároveň velmi citlivé téma, řeší ho každý z nás, současně se na jeho řešení málokdy dokážeme shodnout. Navzdory rozvádění je zde možné jen konstatovat, že ceny – ať už jde o vlastnické nebo nájemní bydlení – setrvale rostou napříč celou republikou a jen máloco naznačuje, že by se na tom mělo něco podstatného měnit.
Určité změny se ale přesto odehrávají. Mnohdy jen potichu, ale dost vytrvale na to, aby bylo dobré jim věnovat pozornost, protože můžou mít do budoucna značný vliv na celý trh – a to velmi komplexně od toho, jak a kdo bude nové bydlení stavět, jak bude vypadat a jak fungovat. V tomto čísle jsme se rozhodli naznačené tendence zarámovat pod souhrnné označení společné formy bydlení.
Co mají společného? Všechny představují alternativu k dominantnímu modelu individuálního vlastnictví. Vycházejí z jiné logiky než developerský trh zaměřený primárně na prodej. Často se přizpůsobují měnícím se preferencím i možnostem, nebo naopak oživují modely, na které jsme časem zapomněli – jako například družstevní bydlení, které se dnes začíná znovu objevovat v plánech některých českých měst a projektů.
V současnosti nejvýznamnějším tématem je v tomto ohledu zřejmě institucionální nájemní bydlení – dosud v Česku víceméně neznámý koncept, který v posledních letech získává konkrétní obrysy. Investoři už nestaví jen byty na prodej, ale rovnou na pronájem. Důvody jsou jasné: nedostupnost vlastního bydlení i měnící se hodnoty, kde flexibilita převažuje nad jistotou. Pro zemi, kde více než bezmála osmdesát procent lidí bydlí ve vlastním, to může znamenat zásadní systémovou korekci.
Za zmínku stojí i co-living – koncept sdíleného bydlení, který se v zahraničí už etabloval jako plnohodnotná volba pro určitou část populace. V Česku se zatím objevuje jen velmi nesměle, ale do budoucna lze rovněž očekávat jeho rozmach. A pak je tu baugruppe – forma kolektivního stavění a bydlení, do které se vkládaly velké naděje, větší uplatnění ale u nás nenašla, přestože inspirativní ukázky baugruppe známe z Berlína i Vídně.
Společné formy bydlení nejsou univerzálním řešením bytové krize. Jejich potenciál tkví v různorodosti a schopnosti odpovídat na specifické potřeby jednotlivců i komunit. Už jen proto je vítané, aby jim města, obce i soukromí investoři více pootevřeli dveře.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
Podnětné čtení vám přeje
Matěj Beránek
ZELENÁ RUBRIKA
■ Rekonstrukce bytového domu jinak
BYZNYS & REALITY
■ Sdílené bydlení se u nás stále nenosí
■ Projekty a investice
FOKUS
■ Nový impuls pro kolektivní bydlení
■ Spolubydlení – volba, nebo nová nutnost?
■ Rozhovor: Zuzana Chudoba
■ Kulatý stůl: Environmentální aspekty výstavby z dřeva a cihel
■ Anketa
STAVEBNÍ PRAXE
■ Novinky
DESIGN & ART
■ Reportáž: Salone del Mobile
■ Touché: Michal Bačák
ASB DIGEST
■ Rozhovor: Marek Kopeć
■ Akce a výstavy